Začala zima, práce na zahradách a kolem domů už dávno skončily. Všichni sedí v teple domova a radostně očekávají nadcházející advent a vánoční svátky. Krajina odpočívá a nabírá síly, aby zase na jaře, až slunce nakloní svou vlídnou hřejivou tvář, se zazelenala svěžestí a nabídla své vůně. Není nic krásnějšího než kvetoucí stromy, sad. Můžete se o tom přesvědčit sami hned z jara v Chotělicích.
Nejen v Chotělicích se najdou pamětníci, kteří si vzpomenou na ovocný sad za hřbitovem, kam jako malí chodili na třešně. Jak čas plynul, stromy stárly a usychaly, a z kdysi rozlehlého sadu zbylo jen pár stromů a vzpomínky. Stejně tak jako lidé i krajina má svou paměť a připomíná nám, že je třeba o ni pečovat. Proto v průběhu letošního roku vznikl nápad obnovit historickou podobu sadu a zároveň nabídnout obyvatelům Chotělic místo, kam mohou zajít na odpolední procházku, z které by si mohli odnést nejen krásný pohled na Chotělice a Smidary, avšak také, až nadejde ten správný čas, nějaký ten košík ovoce. Obrátili jsme se tedy na Nadaci ČEZ, která v rámci projektu Stromy poskytuje finanční podporu na výsadbu zeleně v krajině. Při plánování jsme zjistili, že celý pozemek přesahuje svojí rozlohou jeden hektar a to znamenalo, že budeme potřebovat přibližně 180 stromů (hrušně, třešně a švestky), aby se celá plocha zaplnila. Při výběru odrůd jsme si nechali poradit od sadaře, který navrhl, že bude nejlepší zvolit jich více od každého druhu stromu tak, aby paleta chutí byla co nejširší a aby bylo možné sklízet plody po delší dobu podle různé ranosti odrůd. Podmínkou žádosti také bylo, že musí jít o vysokokmeny, protože výhradně takové stromy byly dříve vysazovány. Následně byla naše žádost kladně vyhodnocena a na obnovu sadu jsme získali celých 90.000 Kč. Zbývalo jediné, zasázet je.
Na první říjnový víkend jsme tedy naplánovali první brigádu na pozemku, bylo třeba vykácet uschlé stromy a náletové křoviny. Část křovin jsme po dohodě s myslivci ponechali, protože i drobné remízky do krajiny rozhodně patří a mají velký význam pro přežití zvířat v kulturní krajině. Přestože se ke členům Okrašlovacího spolku Smidarska připojilo průběžně na patnáct Chotěláků, kterým není lhostejné, jak místo, kde žijí, vypadá, bylo nutné pokračovat v přípravných pracích ještě další víkend, kdy byly geodeticky vyměřeny také budoucí řady stromů. Práce to byla vskutku lopotná a snad jen díky vcelku příznivému počasí, technice poskytnuté Agro Slatiny a tekuté a pečené podpoře od velkomyslných lidí, kterým se nás zželelo, jsme přípravné práce dokončili a mohli začít sázet. Sázení bylo naplánováno na poslední říjnový víkend, kdy jme si tak trochu naivně mysleli, že ted’ to již půjde rychle a hladce. Téměř tomu tak bylo, sázení jsme úspěšně dokončili s pomocí pracovníků obce krásného 6. listopadu. Všem zúčastněným a podporovatelům velký dík! Můžeme se tak všichni těšit na teplé jaro na rozkvetlý Chotělský sad. Zatím ale je zima, a tak si musíme vystačit teplým svařeným vínem a s jiným sadem třeba tím Višňovým od Antona Pavloviče Čechova.
